wz
Čekatelská zkouška - 2.víkend(zkoušky)
08. – 09. února 2008 na středisku Volného času v Hodoníně

     Čtrnáct dní uteklo jako voda a My, hoši z parkánu, jsme opět vyrazili za krásami jižní Moravy, že jich ale bylo! Při té příležitosti jsme si chtěli složit čekatelskou zkoušku v Hodoníně.

     Opět jsme se sešli na našem krásném vlakovém nádraží a vyrazili v nekřesťanský čas v 7:18. ČD nezklamaly a vlak měl v Číčenicích 25min zpoždění. Chvíle strávené v místní čekárně nebyli zrovna příjemné. V rohu místnosti byla totiž podezřelá taška bez majitele, domnívali jsem se tudíž, že jde o bombu. Venkovní teplota nás ale přiměla zůstat. Hned po výzvě o příjezdu vlaku jsme urychleně opustili tuto místnost a celý den pečlivě poslouchali zprávy, zda šlo opravdu o bombu.

     Příjemné pohodlí vlaku nám poskytlo skvělou možnost pro studium na zkoušky. Někteří jen prohlubovali své znalosti z různých oborů, jiní se začínali teprve učit, co po nich vlastně budou zkoušející chtít. Byli jsme ale moc hluční a proto nás Vláďa musel srovnat, jelikož neslyšel rádio a zprávy o volbě prezidenta. Signál byl ale slabý a Vláďa tudíž smutný. Využil tedy možnosti a zeptal se jednoho přednosty stanice, ten se mu však vysmál a odmával vlak. Po příjezdu do Brna na nás opět čekala moje milá sestra. Všichni, krom Vládi, jsme vyrazili tedy do obchodního centra Vaňkovka na oběd. Mirek, jak mu občas říkám já a Čouda, zůstal totiž na nádraží, kvůli focení pendolina. My jsme se v klidu najedli a Tom nás bavil svými příběhy. Jeho představa o afrických dětech, schovaných v odpadkovém koši, kde třídí odpad a pojídají zbytky byla opravdu zajímavá. Po jídle jsme s Polim a mojí sestrou podnikli průzkumnou akci, při které jsme prošli obchody ve Vaňkovce. Tomíís si udělal trochu radost novým trikem. Ručičky na hodinkách trochu popoběhly a nastal čas opět nastoupit do vlaku směr Břeclav, respektive  Hodonín.

     Stručný popis cesty, přiložený u přihlášek nám pomohl najít místní klubovny v Hodoníně. Ještě že máme tak skvělý orientační smysl. V klubovnách jsme byli první a tak jsme si čekání na ostatní zkrátili dalším studiem a fotbálkem. Kolem 19:00 už byli všichni  přítomni. Proběhlo přivítání se všemi našimi novými přáteli a hurá do krojů na zahajovací nástup. Bylo nás na něm opravdu hodně. Účastníci čekatelského kurzu, čekatelského lesního kurzu, zdravotnického kurzu a vůdcovského kurzu.  Z plna hrdla jsme si tedy všichni zazpívali Junáckou hymnu a hned se začalo se zkoušením. Písemná část zkoušky ze základů hospodaření byla celkem lehká, ale po napsání si všichni oddechly, že už to mají za sebou. Nastaly klasické debaty o úspěšnosti, my jsme to ale moc neřešili, byli jsme si jisti dobrým výsledkem. Rádce víkendu nás chtěl trochu rozptýlit, proto jsem vyběhli ven a zahráli si několik her. Pomalu nastal čas jít spát. Zašli jsem tedy do tělocvičny pro žíněnky. Poznatek, že žíněnky krásně jezdí po podlaze, nás inspiroval natolik, že jsme uspořádali malé závody. Následovala mála demonstrace mužské síly při soubojích mezi sebou. Tyto aktivity vyčerpaly poslední energii a tak jsme se rozhodli jít spát. Před usnutím jsme si ještě vyměňovali poznatky a zkušenosti ze skautských akcí a utvrdili se v přísloví, že svět je malý. Kluci se zde potkali s Janou z Prostějova, která byla na světovém Jamboree a dokonce se s ni i fotili, což ona zapírala, ale důkazy mluvily proti ní. Moc jsme se nevyspali, protože někteří jedinci toho měli hodně na srdci a potřebovali si to sdělit.

     Budíček v 7:00 vzbudil davové rozhořčení, ale co se dalo dělat. Po snídani následoval organizační nástup, kde nám byli představeni naši zkoušející a přiblížen průběh zkoušek. Byly také předány první odznaky čekatelům z lesního kurzu 2007, kteří zde dodělávali zkoušky. My jsme se rozdělili do tří a dvou členných skupin a začalo se. Metodika-Očko, Bezpečnost-Čok, Zdravověda-Svaťa, Organizace a právo-P.D., Základy hospodaření-Blesk, Myšlenkové základy skautingu a historie-Mýval, Pedagogika a psychologie-Žížalák, jen tak pro pořádek. Takhle nějak jsme každý v různém pořadí absolvovali jednotlivá témata.  Zkoušející byli velice příjemní a vstřícní, s některými jsme se i zasmáli. Vše proběhlo velice rychle a před obědem jsme měli hotovo. Nevodňanské kuře, které bylo k obědu nám moc nechutnalo, ale co se dalo dělat. Jsme prostě zvyklí na to na to naše.  Po kuřeti proběhla ještě malá porada zkoušejících a mohlo se přistoupit k slavnostnímu nástupu. Mýval, vedoucí zkoušek, nám všem poblahopřál k úspěšnému složení zkoušek a po jednom nám s potřesením levicí, dával čekatelské odznaky. Rychle jsme se rozloučili a museli jsme spěchat na vlak. Raději nás odvezli autem abychom to stihli. Na nádraží jsme si ve spěchu koupili jízdenku a rovnou do kupé. Z vlaku jsme ještě naposledy zamávali Hodonínu a vydali se na dlouho cestu domů…

© Miloslav Vaněček